Železný meteorit Sichote-Aliň spadl v roce 1947 do stejnojmenného pohoří v jihovýchodní části Ruska. Nikdy v zaznamenané historii nebyl pozorován dopad tohoto rozsahu, šlo o odhadem asi 70-300 (čísla se dost různí) tun vážící meteorit o průměru cca 4 metry, který přežil ohnivý průlet atmosférou a dopadl na Zemi.
Kolem 10:30 12. února 1947 pozorovali očití svědkové v pohoří Sichote-Aliň v Ruské části Sovětského svazu velký bolid jasnější než Slunce, který přilétl ze severu a sestupoval pod úhlem asi 41 stupňů. Jasný záblesk a ohlušující zvuk pádu byly pozorovány 300 km daleko od bodu nárazu nedaleko Lučegorsku a přibližně 440 km severovýchodně u Vladivostoku. Kouřová stopa dlouhá asi 32 km zůstala na obloze po dobu několika hodin.
Sichote-Aliň vstoupil do atmosféry rychlostí asi 12-14 km za sekundu, začal se rozpadat a v nadmořské výšce asi 5,6 km došlo podle všeho k výbuchu největších fragmentů.
Rozptýlené pole pro tento meteorit tvořilo eliptickou oblast o velikosti 1,3 kilometrů čtverečních. Některé z fragmentů vytvořily krátery, z nichž největší měl 26 metrů v průměru a byl 6 metrů hluboký. Objeveno bylo více než sto kráterů, což je v novodobé historii dosud nepřekonaný rekord.
Sikhote-Aliň je klasifikován jako železný meteorit patřící do chemické skupiny IIAB s hrubou oktaedritovou strukturou. Skládá se z přibližně 93 % železa, 5,9 % niklu, 0,42 % kobaltu, 0,46 % fosforu, 0,28 % síry a stopového množství germania a iridia. Minerály, které jsou přítomny, zahrnují taenit, plessit, troilit, chromit, kamacit, a schreibersit.
Vzorky meteoritu Sikhote-Aliň jsou dvou typů:
- individuální vzorky, ukazující fúzi kůry a známky atmosférické ablace
- šrapnelové nebo roztříštěné exempláře, s ostrými hranami roztrhanými kousky kovu