Campo del Cielo odkazuje na skupinu železných meteoritů a oblast v Argentině, kde byly nalezeny. Místo se nachází na hranicích provincií Chaco a Santiago del Estero, 1 000 kilometrů severozápadně od Buenos Aires a přibližně 500 kilometrů jihozápadně od Asunciónu (Paraguay). Kráterové pole má rozlohu 18,5 x 3 kilometry a obsahuje při nejmenším 26 kráterů. Ten největší z nich má rozměry 115 x 91 metrů.
Odhaduje se, že krátery jsou staré 4 - 5 tisíc let. První veřejné zmínky o nich pocházejí z roku 1576, ale domorodí obyvatelé o nich věděli již dávno. V celé oblasti bylo nalezeno tisíce fragmentů o přibližné váze 100 tun, což z toho meteoritu dělá absolutního rekordmana.
Dva největší fragmenty, 30,8 tuny vážící Gancedo a 28,8 tuny vážící El Chaco, patří mezi nejtěžší jednotlivé kusy meteoritů, které byly na Zemi nalezeny, hned po meteoritu Hoba (60 tun) a meteoritu Cape York (31 tun).
Historie
V roce 1576 pověřil guvernér provincie na severu Argentiny vojenskou expedici, aby vyhledala zdroj železa, o kterém slyšeli z vyprávění domorodých kmenů, kteří si z něj vyráběli zbraně. Společně s tímto příběhem se také dozvěděli podivném původu tohoto železa, které prý "spadla z nebe". Proto také toto místo nazývali Piguem Nonralta, což Španělé přeložili jako Campo del Cielo ("Field of heaven" neboli "Nebeské pole"). Expedice brzy uspěla a našla velký kovový balvan vyčnívající z půdy. Sesbírala několik vzorků, které byly poslány do archivu v Seville, ale více pozornosti si nález v tento okamžik nezískal.
V roce 1774, údajně Don Bartolomé Francisco de Maguna tyto podivné železné balvany znovuobjevil a nazval je el Mesón de Fierro ("Železný stůl"). Maguna věřil, že jde o výčnělek železné žíly. Proto další expedice, vedená Rubinem de Celisem, v roce 1783 použila výbušniny k odstranění půdy okolo jednoho z těchto meteoritů aby zjistila, že nejde o souvislou vrstvu hmoty, ale jednolitý kámen. Celis odhadl jeho hmotnost na 15 tun a opustil ji jako bezcennou. Věřil, že byla vytvořena vulkanickou erupcí, nikoli dopadem vesmírného tělesa. Nicméně, poslal vzorky do Královské společnosti v Londýně a publikoval svou zprávu v dokumentu nazvaném "Philosophical Transactions of the Royal Society". Tyto vzorky byly později analyzovány a zjistilo se, že obsahují 90 % železa a 10 % niklu; čímž byl definitivně potvrzen mimozemský původ.
Od objevení kráterového pole byly nalezeny tisíce kusů železa o hmotnosti od několika gramů po zmíněných 30 tun. Otumpa vážící přibližně 1 tunu, byla objevena v roce 1803. Část tohoto fragmentu o hmotnosti 634 kilogramů byla v roce 1813 převezena do Buenos Aires a poté darována Britskému muzeu.
V roce 1969 byl El Chaco (o váze 28 840 kilogramů) objeven 5 metrů pod povrchem pomocí detektoru kovů. Byl vyzvednut v roce 1980 a šlo o mediálně poměrně dobře pokrytou událost. Ovšem nejen jeho nález si zasloužil pozornost médií. O tu se postaral i sběratel meteoritů Robert Haag, který se pokusil tento obří kus meteoritu odcizit. V roce 1990 se rozhodl meteorit odvézt a až argentinský dálniční policista ho při této akci přistihl. Robert Haag se bránil tím, že meteorit zakoupil od obchodníka s minerály, který tvrdil, že meteorit patří majiteli pozemku a prodal meteorit Haagovi za 200 000 dolarů. Nakonec byl ale El Chaco vrácen do Campo del Cielo a Haag byl propuštěn po zaplacení kauce a Argentinu opustil. Nyní je meteorit chráněn zákonem.
Překvapivě až v roce 2016 byl vykopán největší známý fragment. Meteorit je pojmenovaný Gancedo podle nedalekého města Gancedo, které poskytlo vybavení pro výkopové práce. Gancedo má hmotnost 30 800 kilogramů což z něj činí největší známý fragment Campo del Cielo.
Dopad meteoritu, stáří a složení
Je zmapováno nejméně 26 kráterů, které tvoří kráterové pole Campo del Cielo, přičemž největší má rozměry 115 x 91 metrů. Pole pokrývá oblast 3 x 18,5 kilometrů a přidružená pádová oblast, kde se našly menší fragmenty meteoritu má dalších 60 kilometrů. V některých velkých kráterech se našlo mnoho malých fragmentů, což znamená, že tyto kousky se oddělily už ve velké výšce a na zem dopadly až po nárazu většího kusu. Domorodí indiáni tak museli sledovat skutečně fenomenální a úchvatný "ohňostroj". Není divu, že si pak nalezené a meteority s touto podívanou spojili a místo nazvali "nebeským polem". Železo pro býrobu nástrojů pro ně byl opravdu darem z nebes.
Pro účely datování pádu byly sebrány vzorky spáleného dřeva, které byly odebrány z pod fragmentů meteoritu a byly analyzovány na složení uhlíku-14. Výsledky ukazují datum pádu před přibližně 4 200–4 700 lety. Čili 2 200–2 700 let před naším letopočtem. Stáří se odhaduje na 4,5 miliardy let. Podobně jako jiné meteority tedy i tento vznikl při samotném formování naší sluneční soustavy a je tak fantastickým pohledem do doby, kdy svět kolem nás teprve vznikal.
Fragmenty obsahují neobvykle vysokou hustotu inkluzí, alespoň pro železný meteorit, to mohlo přispět k tomu, že se tento meteorit rozpadl na více drobných úlomků než je u železných meteoritů obvyklé. Průměrné složení meteoritů Campo del Cielo je 3,6 ppm iridia, 87 ppm galia, 407 ppm germania, 0,25 % fosforu, 0,43 % kobaltu a 6,67 % niklu, přičemž zbývajících 92,6 % tvoří železo.